Libiku,
zajímavě napsáno.
Podobný názor měli moji prarodiče. Vážili si práce, která měla konkrétní cíl, ale nesnášeli "nenažranost a hamounění" a hlavně práci jen pro práci. Ale zas tak skromně jako oni by asi chtěl žít málokdo a bydlení měli vlastní, o které se nemuseli přičinit, zdědili ho.
MM naopak vyrostl v rodině, kde je "práce" modlou, sice jsou to věřící katolíci, ale práce byla přednější, takže se pracovalo i v neděli, ale nesměl to vidět pan farář a sousedi
Nakonec dát žrát dobytku se musí i v neděli, ale oni prostě dělali i práce, které nebyly nutné.
Moji prarodiče žili v mnohem větším klidu, než tcháni a ani ti si tou pracovitostí nakonec k nějakému extra majetku nepřišli.