Přidat odpověď

Valkýro, já jsem měla poměrně pohlcující práci, musím říct, že přes velký adrealin jsem měla dojem, že se výrazně realizuji, řekla bych, že mě to bavilo. A taky jsem poměrně slušně vydělávala. Pak ta firma skončila a já jsem byla uprostřed krize bez práce, můj muž už byl ve fázi předchorobí, takže se tu tak nějak bimcal, na první pohled do vypadalo, žeš musíme do půl rou zhynout hlady rp. skončit pod mostem. hele, neskončili jsme, jak je to možný? Nevím sama, nějaké šťastné náhody, PB nás měl rád.
Já jsem si budovala malou cestobku, Monty u toho tenkrát byla , taky jsem dobrovolničila, bylo léto.., pak šla malá do první, samá nádhera..Přišla nabídka "seriozí" průměrně placené práce. nechtělo se mi vůbec, ale ustoupila jsem obavám mého depresivního chlapa a vzala sem to. Jezdila jsem do Černic (z centra), večer jsem se připotácela schopná tak max si vylejt hlavu, nikoliv se o něco zajímat a pokoušet. byla jsem dutá, blbá, stará, ale pracovala jsem.
Pak přišlo, co přišlo a ať už bude cokoliv, po padesátce hodlám pracovat chytře. Pokud by se stal zázrak a mohl to dělat manžel, tak začnu i uklízet:)