Přidat odpověď

Žženo,
tak možná máš těch mimořádných výdajů míň - ostatně, tvůj syn je prvňák, ono uvidíš sama časem, kolik mimořádných výdajů je spojeno jen se školní docházkou.
Zrovna včera jsem zjistila, že syn nemá věci na tělocvik, protože ty loňské už jaksi neoblékne. Podotýkám, že rozhodně není metrosexuál a bez keců nosí trička a mikiny po manželovi; dokud z nich nevyrostl, tak nosil moje tenisky i sandály (bohužel já mám nohu vel. 38 a už mi neroste, on má aktuálně 42). Vloni dostali na Vánoce od školy poukaz na nákup ve sportovních potřebách, tak jsme za to koupili boty. Taková bota vydrží puberťákovi zhruba šest měsíců, než je mu malá. Jedny boty musí mít na nošení venku a do školy na tělocvik dvoje, do tělocvičny a na hřiště - což myslím bojkotuje a má jedny na oboje, ale je otázka času, kdy si toho učitel všimne. Když mu bylo šest, sedm let, mohl nosit zimní bundu dva nebo tři roky. Teď je to záležitost jedné sezóny. Minimálně jednou za měsíc se něco platí do školy - škola v přírodě, divadlo, exkurze, výlet. V prosinci jede na lyžák. Kroužky, učebnice, sešity, výtvarné potřeby apod. - další náklady. Vždycky něco dojde nebo se ztratí. Kružítko jsem jeden rok kupovala minimálně 3x.
Spotřeba jídla = obrovská. Když jsme u těch akcí, můžu mít stokrát zadarmo vstup, ale puberťák čtyři hodiny bez jídla na fesťáku nevydrží a svačinka s sebou ho neuspokojí. Posledně splivnul dvě polívky, jednu kukuřici a ještě něco, už ani nevím, co to bylo, plus pití. K tomu si dají dospělí pár piv a jsi zhruba na pětistovce. A tak je to na KAŽDÉ akci - "já mám děsnej hlad..." zhruba po dvou hodinách.
Aby bylo jasno, já si nestěžuju, že živoříme, jen se snažím popsat realitu.