Přidat odpověď

Moc těžká otázka. Právě pro to co tady už padlo, jak poznat KDY utéct. A také KAM a JAKým způsobem. Protože útěk rozhodně není zárukou přežití, jak tedy vidíme z těch příběhů uprchlíků, i z minulosti z historicky podobných situací.

Myslím že rozhodnutí k odchodu je nesmírně těžké, dospět k rozhodnutí kdy vše opustit a odejít do neznáma, bez zajištěného čehokoliv do budoucna.
Ti co už nemají co ztratit obvykle už možnost odchodu často ani nemají, nebo už jen extrémně riskantní.
Ti co ještě odejít mohou, ale už obvykle nemají možnost prodat dům, zpeněžit majetek ... jistě že je život přednější, ale on odchod taky něco stojí, zejména ten z Asie do Evropy.


Nemít děti tak možná zůstanu.

Ale děti mám, takže pokud by jim hrozilo to co jim hrozí v Sýrii, odešla bych bez váhání. Ale právě - neprošvihnout tu možnost.

Pokud by šlo o to poslat děti pryč, tak pokud by nebyla jiná možnost, tedy jít s nimi (což myslím je případ jako u Wintona) poslala bych je. Větší asi snáz, malé s velmi těžkým srdcem. Ale právě jsem zpátky u toho momentu. Jak poznat že tohle je zachrání a nezahynou naopak při tom útěku. A když už je tak zle že by to člověk udělal, už obvykle bezpečná možnost není.
Myslím že tohle je důvod proč to lidé neudělali když možnost ještě měli, jak třeba Syřané před časem, nebo kdysi židé. Prostě věřili že není či nebude až tak strašně moc zle.

Jo mít tak křišťálovou kouli, aby člověk věděl jaké rozhodnutí bude nakonec to správné.