Přidat odpověď

MOnty,
je i není. Taková řádně zahuštěná omáčka se ti tak nalepuje na přílohu, že s ní sníš pak třeba jakoby klidně 2 plátky knedlíků navíc. A nejde jen o mouku, ale v omáčce bývá i tuk. Konkrétně u nás to mohlo klidně vést k tomu pozvolnému narůstání hmotnosti, spolu s vařením vydatných opět jíškou zahuštěných polévek. Skokově jsem nikdy netloustla (kromě těhotenství), ale pozvolna tak nějak pořád. Zatímco naši začali vařit a jíst dietněji a jsou štíhlejší, než ve 40.
Takže dneska si sypu popel na hlavu a považuju omezení konkrétně JÍŠKY a dále i smetanových omáček, zvlášť zahuštěných moukou, za celkem ROZUMNÉ.

Ale pořád si trvám n tom, že v rozumném množství to nikoho nezabije. Ale když to člověku chutná, tak tu rozumnou míru může klidně začít překračovat a projeví se to rychleji, než u rozmixované zeleniny.

Když dcera začala brojit proti zahuštěným omáčkám a bílé mouce celkově, měla jsem sklon to ironizovat, i když už taky měla nakročeno k nadváze. Zhubla 10 kg, větší z část z toho si dokázala udržet a teď už jí tak nějak všechno, ale hodně se hlídá. Dělá jedině dobře. Ona si radši dá občas nějakou sladkost, to je pro ni schůdné porušení životosprávy, ale omáčky s knedlíky odmítá celkem důsledně. Jedná výjimka jsou těstoviny, ty miluje a pak má pocit, že hřeší. Knedlíkovým jídlům se vyhýbá, kromě kachny, ale naposled i ke kachně chtěla 2 brambory.