A v detstvi jsem si vlastne taky myslela, ze jsem strevo a to jen proto, ze na gymplu se hral furt jen volejbal porad dokola a na ten nejsem dvakrat dobra. I kdyz tedy i ten kdyz jsem hrala pozdeji s dobrou partou lidi jenom pro radost, me zacal bavit. Jinak me kolektivni sporty spis nebavi, moc podleham tomu tlaku, ze to prece nesmim ostatnim zkazit. A v mladi jsem v podstate nepricichla ke sportu, ktery by me bavil, to se mi stalo az pozdeji a kdyz jsem zjistila, ze muzu byt dobra v jinych disciplinach, zacala jsem byt ochotna zkouset i to, co jsem driv bojkotovala, protoze mi to neslo a protoze me do toho furt nekdo tlacil, treba lyzovani. Dnes lyzuju moc rada. Sice nikdy to nebude zadny extra styl, ale sjezdovku sjedu a bavi me to.