Přidat odpověď

Kudlo - v tom mám celkem jasno - chci jezdit s rodinou a chci si to užívat. Ve finále - jsme v situaci, že když bych tedy dejme tomu měla to elektrokolo a budeme chtít jen tak vyjet sami na těch 30-40 km - prostě fakt se jen projet, ne výlet, ale projížďka, tak bych si mohla vzít půjčit dceřino kolo.
Ale pořád uvažuju, manžel si myslí, že když už ho budu mít, tak se mi pak ani nebude chtít tahat to tzv. normální kolo a že třeba na zahradu nepojedu na tom tzv. normálním kole, ale už si vezmu to elektrokolo, protože to je pohodlnější.
Já nevím, možná jo - ono to zas není tak, že něco odjedu a lehnu si na kavalec, mám nějakou další práci a tu zvládám čím dál hůř /čím jsem starší/, protože už jsem prostě jinde než před deseti lety. To jsem zvládla v klidu ujet tu stovku, pak se postavit ke sporáku, uklohnit rychlou večeři a pak si sednout a třeba očistit houby, pak............ Jako jo, na kolo bych už pak nesedla, ale zvládla jsem hodně, dneska ne - jednak padnu a spím až do rána a druhý den můžu zapomenout na podobný výkon - to bych už nedala.
Nebo - před pěti lety jsem se po cestě mohla postarat o nejmladšího, pomoci mu, rozptýlit ho, povzbudit ho, aby měl dobrou náladu a tak, ale teď - oni se musí v tomto ohledu starat o mne - musím mít nejlehčí kolo, žádnou bagáž apod. Oni to zvládají a dělají, ale já cítím, že to je čím dál horší a ten úbytek sil je nějaký rychlejší než to bylo doteď.
A nechci v padesáti sedět doma na zadeli a nebo čekat, až v okolí bude nějaký prtě, abych s ním mohla možná vyjet na kole kolem města.