Takhle to nemám, ale pokud jsem v presu, tak to vím a varuju děti. Vysloveně řeknu, že dnes byl špatný den, mám starosti a s tím a oním a že by mě neměli extra zlobit, ptž nemůžu zaručit, že pak nevylítnu. Většinou mé varování vezmou a fungují lépe a pak já nemusím vyletět. Bývala jsem mnohem nervóznější, k úpravě přispěly ty z našich dětí, které jsou citlivky a reagují už na zvýšený hlas pláčem. To si pak člověk vybuchnutí rozmyslí, ptž problém to nevyřeší, ale znásobí. Co potom s kvílícím batoletem - stejně se pak musím obratem zklidnit, lépe se proto uklidnit rovnou