Přidat odpověď

arantxo, asi bych to chtělo s tatínkem trochu rozebrat způsob přístupu k synovi. Je tu sice jen modelová situace, píšeš že je trpělivý, ale mně se teda nezdá, dítě se prostě nevychovává tak že se urazím když není po mém. Sama píšeš že syn čeká dokud otec nevybouchne .. takže s tou trpělivostí to není tak horké.

mně přijde že v tom bude víc věcí

Jednak syn přišel na to že otce lze vytočit, on uraženě odchází a pak požadavek nemusí splnit - dost velká výchovná chyba myslím.
Na druhou stranu bych měla pochopení pro syna, zřejmě dosud většinu dělal s tebou a teď přišla změna s dalším dítětem. Takže se musí vyrovnávat s dělením pozornosti mámy se sourozencem, navíc večer kdy byl zvyklý mít tě pro sebe, a najednou má nějaké věci dělat s tátou.
Spousta dětí špatně snáší změny, zvláště večer, rituály před spaním, i ohledně učení.
Taky možná trochu trucuje kvůli sestře.

Proto myslím že už dost na tom pokud to má dělat s tátou, byl nějaký důvod proč nemohl otec dodržet stejný postup jako ty ? Bylo nutné trvat na změně pořadí pohádek a čtení ? Možná je chyba v tom že otec trvá na svém a neumí naslouchat dítěti, dát mu možnost rozhodování či udělat kompromis (z mé zkušenosti to tak chlapi často mají, "prostě uděláš co říkám a hotovo")
Jasně byl by unavený, ale to je názor otce, a pro dítě je to jen fráze, někdy je lepší je to nechat prostě vyzkoušet. A až pak mu říct, vidíš večer už jsi unavený a číst se ti nechce, tak příště to raději uděláme dřív. Anebo nebude, některé děti nejsou večer až tak unavené jak rodiče předpokládají.

A pokud je čtení co nedělá moc rád, je jen přirozené že se snaží to dělat jako dřív s mámou. Tak možná na "nácvik" aktivit a komunikace s otcem by bylo lepší použít něco, čemu se nesnaží vyhýbat jak čert kříži.

Jinak souhlasím že jde o autoritu, kterou si ovšem otec musí získat sám. A nedocílí toho tresty, zvyšováním hlasu, a už vůbec ne urážením a odchody.

Ty samozřejmě bys měla ho před dítětem podržet, nicméně chápu že nácvik čtení ti připadal důležitý absolvovat. Trest zrovna za to že nechtěl číst s tátou nevím zda je úplně vhodný, spíš by to chtělo rozklíčovat proč s ním nechce číst, zrovna tohle je dost o důvěře.

Jako dobré řešení té situace bych viděla pokud byste šli posléze číst všichni ve třech (jenže když se otec uraženě odebral pryč je to těžké). Byl by to určitý kompromis. A taky syn by si zvykl na otcovu přítomnost a otec na to "jak" s ním má číst (třeba je to v tomto, možná ho opravuje, nemá trpělivost, dělá něco jinak apod.). Mám taky doma jednoho "čtenáře", a číst s ním je zkouška mé nejsvatější trpělivosti.