Přidat odpověď

Ono zafňukat si může, co by nemohl. Ale mořit mne horem dolem hromadou vykonstruovaných obvinění protože mu není dobře - to snad nemusí. U nás to při rýmičce vypadá tak, že manžel tráví večer výčtem příkoří, která mu naschvál působím - přivodila jsem mu rýmu, kapky mu nezabírají, uvařený čaj je moc horký, vychlazený ho ne zahřeje, copak nevidím, že má zimnici, teploměr neměří (ani nevím, kam si ho umístil, naměřili mu 35), postel je propocená a tričko mokré (to jsem mu asi vyndala ze skříně propocené povlečení a mokré triko). Ráno bez horečky, kašle a se dvěma posmrkanými papírovými kapesníky odchází do práce (má schůzku s důležitým klientem) se slovy: ani vyležet se tu nesmím, tady se člověk soucitu nedočká.

Tak jednou ročně se mi stane, že jsem nemocná a sotva lezu. Když se o tom zmíním, hned mi řekne buď jak strašně ještě mnohem hůř je jemu - nebo: no doufám, že to nechytnu.