Přidat odpověď

"Normální učení je naučit se něco, abych to uměl/a k písemce nebo zkoušení, i když mne to nebaví.
Šprťáctví je odříkat to slovo od slova, přesně jak to stojí v učebnici, a v případě, že náhodou nedostaneš jedničku, trpět jako zvíře a mít pocit selhání."

tady bych spíš hledala, co je za tím, proč je ten člověk tak moc ambiciózní, když na to, aby se to naučil a pochopil to natolik ,že by to byl schopen reprodukovat svými
slovy, evidentně nemá. Příliš ambiciózní rodiče? Kretén učitel, který tomu sám nerozumí, tak to vyžaduje "doslova", protože by to jinak nebyl schopen ohodnotit? (Mimochodem, nemyslím si, že by učitelé obecně moc oceňovali schopnost něco se navrčet slovo od slova, spíš naopak)? Blbě napsaná učebnice, ze který se to nedá pochopit? Osobnostní porucha?


Ale spíš si myslím, že je to další z řady Montyiných imaginárních postav, které se podobají karikaturám a ve skutečnosti skoro neexistujou.