Přidat odpověď

Koliesko, myslím si, že z rozmaru k takovému rozhodnutí nikdo nepřistupuje. Prostě to v tu chvíli vyhodnotí jako pro sebe přijatelnější, zvládnutelnější. Některá rodička více věří své vlastní schopnosti dítě porodit, ustát situaci u porodu, zvládnout případný tlak porodního personálu na něco, co v tu chvíli rodička nechce; některá věří naprosto personálu, že to zvládne a když bude dělat, co se jí řekne, dítě se ve zdraví narodí; jiná věří tomu, že když bude porod vedený čistě medicínsky bez zásahu přirozeného dění, které by mohla nezvládnout, bude to pro ni i pro dítě nejlepší. Do psychiky druhého člověka si nevlezeš... a ani odborníci v této oblasti to mnohdy nejsou schopni posoudit jednoznačně. V tomto bodě bych věřila matkám a nechala výběr na nich. Nakonec když vybere lékař, taky to mnohdy nedopadne (pro dítě, pro fyzickou stránku rodičky, pro její psychiku už vůbec ne) a stěžovat si pak můžeš jen na lampárně nebo na rodině. Dát kvalitní informace, poskytnout kvalitní péči (ať tak či onak) a nechat si ji klidně zaplatit. Proč ne? Já bych se asi lépe smířila s tím, že nesu důsledky vlastního rozhodnutí, než kdybych musela žít s důsledky špatného rozhodnutí lékaře, díky němuž bych měla fyzické nebo psychické problémy, neřku-li postižené dítě.