Přidat odpověď

Koliesko, nemuzu napsat duvody jinych, ale muzu ti napsat ty svoje. Mam bratra, ktery diky spatne vedenemu vaginalnimu porodu a nasledne poporodni peci skoncil s diagnozou DMO - je mentalne na urovni 5 leteho ditete a dozivotne na voziku. Je to jiz mnoho let, mame i pisemne zpravy z nemocnice, kde se nejdrive "ztratily" a pak diky znamostem zase "nasly", ale rodice to nechali byt, protoze za totality by stejne nic nevysoudili a zdrave dite by jim to nevratilo.
Takze kdyz jsem si predstavila, ze bych pri svem porodu mohla dopadnout stejne, navic mam vnitrni rozmery panve celkem male, tak mi z toho jednoznacne vyslo, ze porod cisarem bude pro me dite jednoznacne bezpecnejsi, nez porod vaginalni. Vychazela jsem i z predpokladu, ze ja sama se dobre hojim a ze preci jen muj organizmus vydrzi vice nez organizmus malickeho novorozence. Vedomi toho, ze pooperacni bolesti jsou pro mne snesitelnejsi /a navic se daji ucinne tlumit/ nez casove vicemene neomezene bolesti porodni, tomu samozrejme jeste dodalo.
Nasla jsem si s dostatecnym predstihem zarizeni, ktere bylo memu prani nakloneno a zde jsem si porod domluvila. Nakonec z planovaneho cisare byl cisar urgentni, protoze ani jedno me dite necekalo do smluveneho terminu a zacalo se drat na svet samo, takze i ty normalni porodni bolesti jsem si uzila par hodin, nez se stihl uvolnit a pripravit operacni sal,tim mohu i to malo porovnavat a jak tehdy, tak ted jsem za sve rozhodnuti rada. Deti byly v peci meho manzela do doby,nez mne prevezli na muj pokoj, kde jsme pak jiz byli vsichni spolu a ja tak mela jistotu, ze se s nimi nic nevhodneho nestane /bala jsem se zvlaste inkubatoru/.
Diky tomu, ze vse vyslo tak, jak jsem chtela, jsem byla pokazde v psychicke pohode, dobre jsem se hojila, deti byly klidne a domu jsme sli za tri dny. Nejaka jizva na brise mne netankuje, naopak ji beru jako dukaz toho, ze jsem svym detem umoznila hladsi a bezpecnejsi prichod na svet.