Přidat odpověď

mluvím o krámech všude - neuklizených krámech. Byla jsem trpělivá, manžel si předělával, tedy spíš nově budoval, něco jako dílnu. My máme snad všechno, co je třeba k práci na zahradě, na domě....... manžel je velmi zručný, ale nikdy neví, kde co má, protože je líný to uklidit na správné místo /a dost často prostě žádné místo vyhrazené nebylo/, takže to někam "uklidí", pak to nenajde a najde to jindy, až zas hledá něco jinýho. Tak strašně to komplikuje práci a žere zbytečný čas. On není hromadič, že by sbíral věci, ale prostě při úklidu - potom a položí to někde jinde. A včera jsem vybouchla - přijdu domů a na stole bordel - ráno uklizeno. Nadechla jsem se a říkám - co to je? Ááááále, to jsem uklízel a tohle zbylo a že to uklidím. Já ještě v klidu - tak jo, tak to ukliď. No ale to nemůžu, protože........ Tak jo, tak zítra dokoupíš a uklidíš. To ne, protože............
Já - je mi to jedno, prostě si to ukliď. Tak jo - vařila jsem a koukám, jak uklízí. Každou věc vzal do ruky, kouknul a položil oé 30 cm vedle - měl takový hromádky. Tak jsem myslela, že si to vytřídil a uklidí to. A ne. Že je uklizeno. No to už jsem nevydržela a řvala. Tak se naštval a zas to dal všechno dokupy a ve vzteku to přenesl do obýváku. No to už na mne bylo moc - byly to věci z dílny.
Ale proč to píšu - manžel je šikovný, udělá všechno, fakt jo, ale v těchto věcech neumí mít systém a ve finále když už ho uděláme, tak ho neumí udržovat.
Jak tohle řešíte, existuje na to nějaký fígl? Já nejsem náročná na úklid, ale tohle mě vytáčí - nemůže najít baterku k akučku a hned - někdo mi to určitě odnesl..... a to je pořád něco. Jen proto, že v tom má bordel. Šroubováky v kuchysni, hmoždinky, vrtáky v hrnku v lince - prej - já to tam dal, abys neřvala a pak jsem na to zapomněl. A já říkám - bezva, a proč jsi to teda nedal do krabice, kam to patří. Odpověď je jak od malýho dítěte - já nevím. Jo, zařídím si den volna a budu ho kopat u toho do zadele, jinak to totiž nejde, ale on to roztahá zase - kolik jsem tomu idiotskýmu úklidu jeho věcí už věnovala a za chvíli je to zase stejný. Nevadí mi ve svý podstatě binec, ať to tam třeba má naházený, ale proboha ať ví, kde co asi tak má - už mě nebaví poslouchat, že zas tohle a tamto nemá, určitě mu to někdo vzal apod.
Jinak už se těším, až se večer dostanu domů - má to totiž být uklizený, tak jsem zvědavá. Vidím to ovšem bledě.