Můj tatínek z několika důvodů hodně řemeslně působí u nás doma (máme tu dílnu, dost místa, často je to taky něco pro nás atd.). Kde mu upadne vercajk od ruky, tam ho nechá.
Silážuji mu to v jedné krabici, všechno přes sebe, hlava nehlava. Když něco hledá, odkazuju na tu krabici, on se pak vzteká, že je to tam naházený, a já nevinně říkám "já jsem nevěděla, kam si to dááváááš", případně "já jsem nechtěla, aby se ti to ztratilo". Je k tomu nutný naprosto bezúhonný výraz.