Přidat odpověď

Withep, asi sis to vzala moc osobně. Z mé strany to byl spíš takový šťouchanec, než útok.
Taky mě napadlo, že se tě téma asi momentálně nějak osobně dotýká, protože jindy tímto způsobem neraguješ, co jsem si všimla.

Pokud by se jednalo výhradně o mé pocity, tak mi třeba hodně vadí, že jsem měla CS, nevím proč, prostě mi to vadí, jakoby něco chybělo. Pokud to vezmu racionálně, byla to tehdy určitě jediná správná volba. Já bych třeba nikdy nerodila CS, a poprvé už vůbec ne, pokud bych se považovala zdravotně v normě a dítě bylo běžné velikosti. Jednoduše bych to zkusila. Ale tehdy jsem se prostě hrozně bála o to dítě a o ztrátu možnosti mít další dítě, tak když lékaři váhali(spíš hleděli na ty jejich kvóty na CS, než vyloženě na můj prospěch), přiklonila jsem se k CS, ta rizika byla, i stran statistik, opravdu velká a chtěla jsem další děti, ne aby mi třeba pak museli vzít dělohu atd. Ale to ti lékaři v tu chvíli neřeší..pořád jsem jim argumentovala, že "chci ještě jedno dítě" a nechci jít kvůli tomu do rizika. Důvody pro CS mohou být různé. A mnohdy je to něco za něco.