Přidat odpověď

Takže jak to dopadlo. Samozřejmě mě to kouslo do zadku - jak jinak. Přišla jsem domů a uklizený to nebylo. Kousla jsem se do jazyka, abych neřekla půl slova a u toho jsem si všimla, že na mne tak zkoumavě kouká a prej - nedáš si kafe venku? Dala. A venku jsem měla připravenou skalku - jen osadit - prostě tak, jak jsem to chtěla už přes rok. Ještě že jsem mlčela. Stejně mi to nedalo a když jsme šli domů, tak říkám hóoooodně mírně - a co ta dílna. Nakouknu tam a vyrazil pro mně nějaký splašený pavouk - ale fakt velký. Řvala jsem jak tur, protože se jich bojím šíleně a pak jsem řvala ještě víc, protože manžel skočil a vymetl ho ven /že ho nezabil, já jsem přesvědčená, že se umějí vrátit/. Pak jsem mlčela a byla šťastná za skalku a za likvidaci pavouka. V sobotu po obědě jakoby nic říkám - děkuju za skalku, je to krásný, i za likvidaci pavouka, ale víš, že bych radši, kdybys ho zabil, aby se nevrátil a koukneš do tý dílny? A takhle melu, stojím v kuchyni a koutkem oka zahlídnu něco divnýho - zaměřím a fakt si to peláší pavouk - jak tarantule, ale ne tak chlupatý, ale velký jo. No to už na mne bylo moc. Pavouka manžel v mžiku zlikvidoval, ale já nejdřív hystericky řvala /jako křičela/, pak stejně hystericky řvala /jako brečela/. Strašně jsem se bála a tak jsem seděla v patře na posteli a pozorovala okolí. Nikdo mi nic nevyčítal, spíš mě uklidňovali a vymýšleli, jak se tam asi dostal a že to je jistě jiný a že ho omylem někdo přinesl, protože i takový obr se umí zabalit do poměrně nenápadný kuličky. To mě vyděsilo ještě víc a měla jsem pocit, že jak bude tma, vylezou další z každý pidiskulinky. V noci jsem usnula až poté, co mě manžel přesvědčil na polknutí lexaurinu a že fakt tam celou noc bude se mnou a nezhasne. Ráno mě manžel naložil a odvezl k naší dceři s tím, že mě má nechat vyspat a odpoledne mi dovezl šicí stroj - prý abych na to pořád nemyslela a zrelaxovala se.
Pořád jsem měla mravenčení v žaludku, jen jsem si vzpomněla, že večer fakt budu muset zpátky a co se zase může stát. Ale domů jsem musela.
A do čeho jsem se vrátila? Manžel s klukama udělali za neděli obr velký generální úklid - vysmýčili každý roh, každou skulinu, všechno vystříkali, abych měla klid, umyli, vyluxovali, vytřeli, poodtahovali skříně, za linkou - prostě všude a všechno. To mě uklidnilo - jestli někde nějaký byl, tak po včerejšku neměl šanci přežít.
Takže k dílně - už mlčím a kašlu na to /aspoň půl roku/.