Přidat odpověď

Grainne - a ad delší příspěvek - to bych souhlasila, jenže tak jednoduché to taky není.
Kromě toho, my nemůžeme dělat nic moc jiného - vládci se musí starat o řešení v místech krizí. Vždyť většina těch lidí se sice stěhuje natrvalo, ale podobně jako kterýkoli jiný emigrant, opustili domov a musí se cítit jako nenávidění vetřelci hrozně a určitě počítají s tím, že kdyby bylo kam, jednou se vrátí...

Valí se to sem, ale my můžeme jen pomáhat těm dětem se zápaly plic, rodícím matkám v poli...většinou lidem, kteří donedávna žili jako my.

Připadá mi to celé jako strašlivé rouhání - i my se můžeme kdykoli ocitnout ve stejné situaci.
Kdo z těch Syřanů čekal, sedíc večer u televize u blbýho seriálu, když žena žehlila a děti si hrály se stejnými hračkami jako ty naše, že se ocitne se dvěma igelitkama, plačící rodinou a do krve rozedřenýma nohama v kolejišti někde v Maďarsku?


A mimochodem - svědectví, jak se až na výjimky chovala maďarská policie, jsou otřesná, otřesná!