Přidat odpověď

Pawllo,

nikde jsem o nikom nenapsala, že je méněcenný.

Ale ten vztah není zákazník - prodavačka není partnerský. V obchodě se snaží obchodník vyjít zákazníkovi vstříc, aby mu za službu zákazník zaplatil a aby se vracel. Obchodník je na zákazníkovi závislý, bez zákazníků přestane existovat. A pokud obchodník neposkytuje nějakou nenahraditelnou službu, pak má zákazník vždy možnost jít jinam a obchodníka nechat zaniknout. Zákazník naopak vůči obchodníkovi nemá a nemusí mít potřebu vycházet mu nějak vstříc. Obejde se bez něj.

Ve školství je důležitá ta vzájemnost, vzájemná vstřícnost, vzájemná ochota se pochopit a podpořit a to vše s cílem, aby byl spokojený především jeden z nich (dítě jako integrální součást rodiče, jehož spokojenost se většinou odvíjí právě od spokojenosti dítěte). Pokud ale rodiče vyžadují poskytování něčeho, co škole neumožňuje zákon, nebo třeba obec nebo další nadřazené isntituce, škola vyjít vtsříc nesmí, protože jak už tu padlo, škola je veřejná instituce a tam platí trochu jiná pravidla, například to, že je přesně vymezeno zákonem, co smí, a škola nemá možnost, i když by se to zdálo lepší a výhodnější, z těchto pravidel vybočit....na rozdíl od těch služeb, kde platí, že co není zakázáno, je povoleno.

Tento rozdíl je dost zásadní.