Přidat odpověď

Jsem od povahy velmi klidný člověk a na děti nikdy neřvu. Dcera mi často říká,jak mě má ráda a já se fakt snažím abych si s ní udržela hezký vztah. Ona mi často řekne, co jí trápí a snažím se jí poradit. Zrovna nedávno se zase namalovala jako dnes. Řekla jsem jí v klidu, že to není hezké a že si to musí smýt. Ukazovala jsem jí v zrcátku, kde všude to má rozmazané. Pak jsem jí namalovala řasy, ale řekla jsem jí že je to jen výjimečně a že na líčení do školy je fakt ještě mladá. Neřvu, nenadávám, domlouvám...ale když jí pak potkám zmalovanou jak kraslici, fakt mě to namíchlo. Ona se slečna ještě urazí a tříská dveřmi.
Pochopte, když se snažíte na někoho po dobrém a takhle to dopadne, tak ztrácíte motivaci být tolerantní.
Když vidím malé zmalované holky(přemalované), pomyslím si to, co většina lidí...co na to asi jejich rodiče.