Přidat odpověď

Já na tom případu vidím tyto zásadní věci:

- matce nikdy nebylo prokázáno žádné ubližování (týrání, zneužívání či cokoliv podobného) dětem, vše bylo na bázi pouhého obvinění
- děti byly systematicky a dlouhodobě odlučovány od matky, aby se zpřetrhaly jejich vzájemné vazby, což je hlavně vůči dětem velmi kruté jednání
- matka se nemá možnost bránit u regulérního soudu, rozhodnutí je na libovůli soukromé organizace, ve které neexistují státní ani nezávislé kontroly, což značí, že Norsko bohužel není právní stát

Co se zveřejnění týče, myslím, bohužel, že nehrálo hlavní roli, matka by pravděpodobně o své děti přišla i tak, jenom asi rychleji. Zveřejnění nicméně může pomoci dalším rodinám, protože se o těchto praktikách začalo mluvit i v jiných zemích, kterým byly takto nezákonně odebrány děti a dokonce se o tom trochu mluví i v Norsku, dávala jsem tady nedávno odkaz na blog A. Ruščáka, kde se o tom píše.