Přidat odpověď

Mám to tak napůl.
Jednou za čas mě to chytne, vezmu pytel, jdu a vyhazuju. Čeho mi je líto, to se snažím někomu nabídnout přímo, v charitativním bazárku, odložením na parapet ve vestibulu domu (inspirovali mě sousedé a samotné se mi líbí občas takhle najít knihu nebo květináč s kytkou "k adopci") nebo horší (ale použitelné) věci u popelnice (vždycky, bez výjimky, do druhého dne zmizí). Mám pak dobrý pocit, že to někomu ještě poslouží, protože u některých věcí cítím, jako by měly "duši", a příčí se mi s nimi mrsknout do popelnice a poslat je na skládku nebo do spalovny.