Přidat odpověď

No třeba začít u vědomí toho, že na druhé dítě "měkká" nejsi, takže to asi povahou tak úplně nebude.
Jako někteří druzí vidím velikou (hodně velikou) chybu u manžela, který tebe má zásadním způsobem podržet. Jakmile to neudělá, bez ohledu na to, že s vámi moc není nebo co si o tom myslí (že sklízíš, cos zasela třeba), kluk to vycítí a dovolí si mnohem víc. Mladý slon potřebuje starého slona, to matka nenahradí.
Další riziko - říkáš, že k mladšímu se chováš jinak - to může způsobit velké křivdy ve vztahu sourozenců (jasně, že každé dítě vyžaduje jiný přístup, tady to ale vypadá jako změna celého výchovného stylu u mladšího - poučila ses přece...). Tak to trochu srovnat.
Kluk jenejspíš v prepubertě, to je těžké období, ale mohlo by být (a asi bude) i hůř.
Takže možná nejdřív poprosit manžela, ať ti pomůže, místo blbých řečí. Pak si uvědomit, že pro kluka bude změna tvého chování šok a vše půjde bezpochyby hodně pomalu. No a nakonec nastoupit cestu, kterou asi znáš, když ji umíš použít u mladšího.
Asi dobré jsou "přirozené následky", přičemž já si myslím, že mezi ně patří i to, když je matka naštvaná a v důsledku toho není ani příjemná, ani přející .