Přidat odpověď

Neznámá, není zas tak ojedinělé, že se dítě rodiče bojí. Já se svého otce bála do 39 let. Jo, takhle dlouho mi to trvalo, než jsem si uvědomila, že strach a láska nejsou totéž. Diskuze je učebnicovým příkladem toho, jak si rodič nechává roky kálet na hlavu a pak mu to přes hlavu přeroste a vlna tsunami už v něm vykřeše jen hysterický řev a šermování rukama. Jo, ruce míří na tělo potomkovi. Je to čisté zoufalství a beznaděj. Už nic nemůžeš korigovat, je pozdě na hledání únikových cest. Můžeš se jen tiše modlit a věřit, že všichni vlnu přežijí a vyhnou se jim celoživotní následky.