Přidat odpověď

Když pominu sprostá slova a různé výhružné obraty a spojení, které doma neužíváme, tak:

1. dítě - do MŠ šlo ukecané a stejné vylezlo, chodilo na logopedii a řeč se zlepšovala jen díky cvičení doma, 2x týdně logo ve školce příšerná, asi 4 minuty na dítě při každém sezení, fronta na chodbě školky za otevřenými dveřmi místnosti logopedie, dědka logopeda se dítě bálo, i na mě byl dost nepříjemný, sestra si poněkud seděla na vedení, když jsem hláskovala naše obtížnější příjmení... ypsilon... cože?... ypsilon... co?... ypsilon, jako tvrdé Y!... aha!, stalo se nám opakovaně, že dokola zadávali naučit se stejnou básničku, protože si nepoznamenali, že už jsme jí měli... přestali jsme tam chodit a šli jinam a nesrovnatelný přístup a hlavně opravdu zájem o dítě a o pomoc dítěti.

2. dítě - do MŠ super mluvící včetně K, S, Š, R, Ř... ve školce začalo patlat, šišlat a šlapat si na jazyk, srovnalo se prostě s ostatníma dětma, s čímž bojujeme do teď, 2 třída zš

3. dítě - do MŠ exp. dysfázie celkem slušně zvládnutá, chybí nám pár písmen - ve školce se hlavně naučil (po roce) nestydět se mluvit před cizími dospěláky, i když mu ne zcela rozumí, klidně to zopakuje, popíše jinak - s dětmi nemá problém.

Je to přitom stále stejná školka, sejná třída a i stejné učitelky. Takže je to spíš dítě od dítěte.