Přidat odpověď

Kudlo - já si vůbec něco podobnýho, co popisuješ, nepamatuju. Takových těch volných part bylo kvanta a bylo na tobě, kam se přifaříš. A možností bylo hodně - hlavní bylo koupaliště, to je jasný, v blbým počasí to bylo hlavně kolo. A od těch 14ti let pak večer diskotéky, na podzim a v zimě zábavy, plesy, v zimě pak sjezdovky, běžky - a zase, jezdila nás parta třeba 30 dětí různého věku, od dejme tomu desetiletých. Otázka - kdo jede, máma takovýho malýho dítěte koukla z okna a řekla - Jendo, ty taky zítra jedeš na ty sjezdovky. Jo, paní Nováková, jedu. Tak náš Petr jede taky, dohlídneš na něj? Jo, dohlídnu.
Což znamenalo jen to, že se dohlídlo, aby někdo na výšlapu z nádraží na sjezdovku někde nezůstal - a to nikdo, bez ohledu na to, koho měl jeden na starosti. A pak na to, že v případě návratu Jenda pojede taky a nezůstane omylem na sjezdovce. To jsme se svolávali jak vrabci - kdo frajeřil, jel přes les, ostatní po cestě. Žádná buzerace, šikana, nic. Jenda si tam volně jezdil s partou sobě blízkou a péče o něj fakt znamenala jen - hele, poslední jízda, řekni to ostatním, sejdeme se nahoře, ať nám to neujede. A pak nahoře - jsou všichni? Každý kouknul, jestli tam má kámoše a toho, kterýho má na starost a dohoda - ty jedeš první, vy dva uzavíráte a hele, v klidu, ale fofrujeme, nebo nám to ujede. Taky se stávalo, že jel předvoj a blokoval vlak, než dorazili poslední. A fungovalo to.
Dneska? Dneska aby se člověk bál, protože se klidně stane, že tvé dítě nechají samotné napospas - a to nejen děti, ale i dospělí.