Přidat odpověď

Ještě než se odpojím od konzumace: Měla jsem jednou vztah s mužem, kterého jsem já osobně dost s jistotou vůbec nezajímala. Nebyl ani krátkodobý ani náhodný, bylo v něm před svatbou a ten muž velmi zdůrazňoval, jak jsou pro něj rozhodující duševní a duchovní kvality, nespěchal na sex (byl totiž do značné míry impotentní, mohl v pohodě jen jako takový jakýsi kvazi dominant), zdůrazňoval věrnost (sám velmi promiskuitní) a potřebu založení rodiny (kterou nezaložil dodnes). Intimity ve smyslu důvěrných rozhovorů v obětí jsme si ale užili hodně, i jsme spolu plakali a tak.
Já jsem pro sebe přesvědčená, že nejlepší je vždycky koukat, kde je podstata. Všechno ostatní je balast a hlavně je to naprosto relativní, takže ať se chytíš kdekoliv, nemůže to dřív či později nepovolit, skončí to nějakým tím "poučením" a opevněním na pozicích.