Persepolis,
my to měli tak napůl - půlku času jsme byli u někoho doma a půlku lítali venku.
Podstatné na tom bylo to, že jsme si to organizovali sami, rodiče o tom nevěděli, nekontrolovali nás a nezasahovali do toho. Pokud jsme se vrátili do určené hodiny, bylo jim buřt, co děláme a kde. Jednou jedinkrát jsem musela využít rodiče, čímž se provalila předchozí aktivita - asi ve čtrnácti, když jsme s jednou holkou z vedlejší třídy jely vlakem tuším do Milevska, protože tam ta holka chtěla najít nějakého kluka, co se jí líbil, a poslední spoj zpátky nám ujel před nosem. Bylo asi devět večer, už byla tma, její rodiče neměli auto, tak jsem volala domů, jestli by pro nás nepřijela matka.