Přidat odpověď

Tante,
ze zkušenosti Ti řeknu, že podle čtyř dnů nic nepoznáš. Stesk nic neznamená. Já mám takové možnosti být bez dítěte a bez muže průběžně několikrát ročně, stesk necítím ani po týdnu vůbec, jen klid, že jsou někde jinde zdraví a spokojení (i beze mne).
Čtyři dny, týden, dva týdny, s tím, že se pak rodinka vrátí (nebo že já se vrátím domů), je něco úplně jiného, než dvacet, třicet let s tím, že beztak nemá kdo se vrátit.
Ono je to hezká představa, bejt si sám pro sebe, člověk si myslí, jak si potřebu kontaktu vybije na přátelích, ale když vidím single lidi mezi svými přáteli, a tím nemyslím třicátníky, ale lidi, co už přelezli padesátku a jsou sami celé dekády, ženy, které byly single celý život (a ne nutně dobrovolně), tak si to moc neužívají. Kdyby měli možnost (štěstí) a našli k sobě dobrého parťáka, tak by ten život radši žili s někým.
To já jen že teoretizování žen, co měly v životě kliku (i když třeba přechodně) na chlapa a mají děti, jak by měly o samotě po zbytek života klídek, je trochu lhaní si do kapsy. Člověk je sociální tvor, mít kolem sebe blízké lidi považuju za jednu ze základních biologických potřeb. Přátelé nejsou stoprocentní náhrada... a hlavně ne pro každého, je dost lidí, co nemají přátele, nebo jich mají málo, ne moc blízkých a styky jsou sporadické, taky není každej lev salónů.