Přidat odpověď

libiku, to se fakt blbě diskutuje, když požaduješ po ostatních, aby přemýšleli, a sama, ehm, nepřemýšlíš

Co to jako je za argument, že Norové začali s ochranou týraných dětí dřív, tak to přece musí umět líp než my? A koho to vůbec zajímá, to je nějaká soutěž, kdo je lepší? Ano, u nás bohužel jsou tělesené tresty i určité formy psychického týrání stále ještě do velké míry tolerovány, a před 30 lety to bylo ještě mnohem horší, veřejnost není dost všímavá. To ale neříká vůbec nic o dokonalosti či neomylnosti systému ochrany dětí v Norsku.

Nedávno mě zaujal postřeh Andreje Ruščáka, který nedávno psal na svém blogu o tom, jak přímá zkušenost národa se zneužitím státní moci ovlivňuje ustavení kontrolních mechanismů a důvěru veřejnosti v instituci státu obecně. My takovou zkušenost máme, a tak jsme obezřetní, máme řadu kontrolních mechanismů - několik soudních instancí, presumpci neviny atd. Mnohem hlubší zkušenost má Německo, a to má prý Ústavu psanou způsobem, který přímo počítá s neustálou snahou státu své moci zneužít. No a Norsko takovou zkušenost nemá, důvěra ve stát je tam velmi vysoká, kontrolní mechanismy jsou nedostatečné, prokázat selhání úřadů a domoct se nápravy je téměř nemožné. Plus tam obecně bují krize rodiny, no těch faktorů je víc.