Přidat odpověď

"já bych měla řádově větší strach, že nevinné dítě nechám v bezvýchodné situaci, než že nevinný dospělý neustojí vyšetřování. Ačkoliv se jistě stát může obojí."

Ano, s tím taky souhlasím.

Koneckonců, jak tu někdo psal, že na malým městě, kde se zná každý s každým, na tom člověku ulpí podezření ve smyslu "není šprochu" a to je hodně blbý, ale to by pak nešlo na malým městě obvinit nikoho z ničeho, aby mu to neuškodilo, což asi dost dobře nejde.

Ale myslím si, že by ten dospělý v případě, že se podezření ukáže jako neopodstatněné, měl mít nějakou možnost být oficiálně očištěn (i když kdo si bude chtít říct "není šprochu", tak si to řekne vždycky), protože jakkoli si myslím, že ochrana dítěte má v každém případě přednost před ochranou dospělého (tedy v tom smyslu, že se každé podezření bude vyšetřovat a ne tutlat, aby se náhodou dospělému neublížilo), tak zrovna tohle podezření je natolik závažné, že by si to zasloužilo říct "nic takového na pana X se neprokázalo".

Vůbec nevím, jakým způsobem by to mělo proběhnout, ale kdybych v kůži toho člověka byla já a byla nevinná, tak bych asi chtěla, aby se to vyšetřilo (jak jste tu říkaly, že jste byly rády, že si doktor všimnul a ptal se, i když to v tu chvíli znamenalo, že vás možná podezírá z týrání), ale aby pak někdo jasně řekl, že jsem nevinná.