Přidat odpověď

Jak tohle mají evropský parlament, evropští nebo češti diplomati legálně a bez porušení lidských prav udělat, když není shoda mezi rodiči děti ohledně jejích repatriace do ČR? Je v rukou parlamentu EU a diplomatických služeb vyjednat shodu mezi exmanžele a to do té době než pravoplatně ztratí rodičovská práva?

Jinak, ohledně této kauze hodně jsem hovořila s lidmi, pracujících v oblasti náhradní péče v ČR.

Ano, i v ČR dochází k rozdělení sourozenců. Nejenom z důvodu nemožnosti sehnat jím zázemí schopné pojmout větší sourozenecké skupiny, ale také i ve vzácných případech, kdy selže snaha vychovatele zvrátit patologické vzory chování z původní rodiny (násilí, obviňování, chorobné žárlení). Důvody nikdo zodpovědný a bez postihu nezveřejní.

Vietnamské a ukrajinské děti, poté co přijdou o rodiče, se neodesílají do Vietnamu nebo Ukrajiny, ale k pěstounům nebo tetám v ČR. Pěstouni mimo ČR z vlastní iniciativy úřady nehledají, k tomu je třeba plnomoc a aktivní zájem zákonných zástupců, širší rodiny a diplomatické zprostředkování. Není pravidlem aby Romské, Vietnamské a jn. menšinám v náhradní péči se poskytovala výuka mateřských jazyků, snaha většinou vychází z dobré vůle pěstounů a pod. opatrovníku a bývá limitovaná nedostatkem prostředku. Nemluvě o děti cizinců s výskytem srovnatelným s Čechů v NK.

Není v souladu s českým ani s norským právem, aby se zveřejňovali podrobnosti, z jakého důvodu opatrovnický soud rozhodl zbavit rodičovských prav. Samozřejmě v ČR jak i NK bez výhrad platí článek 16. Úmluvy o právech dítěte: 1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst. 2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. Ať si signatáři petice rozmysli, co s matkou, která takovým zásahům svoje děti vystavuje, a zda to není pádný důvod k poslednímu rozhodnuti soudu. Navíc je všem na očích.

Ale hodně zdaru s petici, žádat lze o cokoliv.