Přidat odpověď

Jasně Anni.

Cením se práce mezinárodních organizaci pro ochranu prav dítěte kdekoliv na světě, jenže: pokud ti jde o to že Norsko je kritizováno za nedostatečnou snahu umístit dítě do biologických rodin, v tomhle konkrétním případě děti širší biologickou rodinu v Norsku nemají. A hledat pěstouna v cizině není v kompetenci norských (ani českých) úřadů a nehnou v tom směru ani prstem, protože tohle může být interpretováno jako snaha se vyhnout svých závazků a povinnosti. To by byly články v novinách: "Když se hledá uklízečka, je každá Eva dobrá, ale když jde o drahou náhradní péči, bohaté Norsko vypakuje její děti chudým příbuzným v cizině..."

Hlavně chtěla jsem se podělit svým podezřením, že někdo zde snaží veřejnost vodit za nos. Pochybují, že hlavní aktéři této kauzy nevědí, že obstrukce k návratu děti do ČR nepocházejí primárně z norských úřadů, ale z postoje pana M. Jenže s heslem "Norové kradou české děti" lze tak krásně mobilizovat veřejnost, že. A je mi líto, způsob, jak paní M. a její tým interpretuje anebo divně vidí poslední rozsudek a jiné věci které se jí děli, mi brání jí (jím) věřit. Vypraví zlé věci, vzbuzuje zděšení a lítost, to jo. Každopádně je fajn, že má advokáty (i když sbírka na něj proběhla s divným heslem), formální přestupky v řízení mají být pořádně prozkoumání a zaslouží se i medializaci (spíše v Norsku), proti které nikdo by nemohl protestovat. Česká veřejnost v této věci je opravdu bezmocná a diskuse je občas zajímavá jen jako úkazy lidové tvořivosti na téma Norsko.