Přidat odpověď

Jo, Ráchel, tak nějak podobně jsem to měla u nejmladšího, všecko bylo v podstatě OK, žádná traumata jsem neměla, možná jsem jen byla maličko přetažená, práce, škola, děti a domácnost, možná jsem se měla hodit marod mnohem dřív a nedělat údernici.
Začalo to vlastně až po šestinedělí, tak kolem jeho osmi týdnů, ale je fakt, že to kojení mi začalo vadit mnohem dřív. Nějak jsem si usmyslela, že se chová divně. A narazila jsem náhodou na netu (myslím, že tady, na ROdině) na Westův syndrom a jaksi jsem si usmyslela, že ho má. A nikdo mi to nevymluvil. No, neměl nic, úplně normální děcko, jenom mě hrabalo. Kolem jeho čtyř měsíců, kdy se už smál nahlas, přetáčel atd., mi postupně došlo, že blbnu. Kolem půl roka jsem už byla, myslím, normální.
Jo a kojím ho nakonec dosud, je mu dva a půl roku.