Přidat odpověď

liško, tak daleko jsem se s bohem nedostala
u nejstarší jsem byla už v porodnici přesnědčena, že to není dobré, že to doma nezvládneme. Nejedla, nedržela teplotu, byla extrémně dráždivá. Doma jsem pak brečela, že nám umře. Ona ale opravdu nejedla! ddOKÁZALA JSEM nicméně překonat svoje zoufalství a pocity a donutit obvoďačku (kde vidíte problém, maminko?) aby nás poslala alespoň na neurologii. Natrefili jsme na skvělého neurologa a pak už to jelo samospádem, nasměroval nás. O nic extra vážného nešlo, měla reflux + měla zkrácené svaly na jedné straně krku, což poznamenalo její neurologický vývoj. Dneska je v pořádku, je jí sedm, reflux má pořád a spíše se to horší.
ale celkově myslím, že to u APOlináře tehdy hodně podcenili. mohli to odhalit už tam, kdyby chtěli. takhle to vygradovalo k mám nejčernějším myšlenkám, když ve třech měsících přestala jíst a ve čtyřech měsících jsem pochopila, že je to fakt průser a ona skončila na kapačkách.