Přidat odpověď

Náhodou jsem narazila na blog jakéhosi pána, otce jednoho dítěte, který nadává na stále více se rozmáhající "kult" dítěte. Vesměs s ním v diskuzi všichni souhlasí. Názory onoho pána jsou mi celkem jedno, ale zaujalo mě, že je v jeho článku naakumulováno několik názorů, které vlastně stran logiky nedávají moc smysl a hojně na ně narážím v nejrůznějších diskuzích a debatách Taková ta záměna příčiny a důsledku. Napíši to sem v bodech a těším se na názory, pokud je sem někdo napíšete.

-"Rodiče děti dnes přehnaně hlídají, nepustí je ven, s autem jezdí až ke škole, i když to mají kousek. My jsme taky normálně lítali venku, i přes silnice a přežili jsme to".

Tento názor mi přijde dost zvláštní v tom, že vůbec nezohledňuje nesrovnatelnou hustotu dopravy a daleko větší rychlost aut. Já mám paměť celkem dobrou a vím, že když jsem byla malá, v méstech, kde se dnes takměř nedá přejít přes silnici, dříve nejezdilo vůbec nic a navíc, většina z nís se přepravovala MHD.
Když vezu děti autem kousek do školy, obvykle jedu někam dál, takže nepovedu dítě, pak zpátky a pak teprve do auta, když je můžu všechny naložit, vykopnout před institucí a pak rovnou jet.

-"Rodiče děti tahají do restaurací a na různá další nevhodná místa, kdy svým řevem obtěžují ostatní. Dítě by se mělo přizpůsobit dospělému"
Tady to celkem nechápu. Nejde právě o to, že o žádný "kult dítěte" nejde? Kdybych se přizpůsobovala dítěti, půjdu s ním maximálně na hřiště. Já jako vícedětná bych se prakticky desetiletí nedostala z domu a moje nejstarší dítě by kvůli nejmladším dětem třeba do desti let nikdy nebylo v restauraci, v muzeu, na prohlídce zámku..

Není to všechno právě naopak? Není tato společnost zaměřená spíše na dospělé a děti vlastně latentně nesnáší?