Přidat odpověď

Mad Max, myslím, že se snad ani nějak nesnažím obhajovat. Jen mi to po mnohých zkušenostech jako matky tak nějak celé neštymuje a chtěla jsem si o tom popovídat. Jako mnohočetný rodič si odpírám destiletí kina, výstavy i lepší restaurace(ty jen tak jednou do roka, když někdo pohlídá děti), ale musím normálně žít, musím nakoupit, vrátit knihy do knihovny, po nečekaně dlouhé návštěvě u lékaře si s dítětem třeba narychlo zajdeme do restaurace(nic nóbl), protože bysme nestihli uvařit...a zrovna tam, pak číhá nějaká baba, co ji vytočí třeba jen to, že si dítě nahlas pobrukuje, nebo se směje, výská. Když vedle sedí puberťáci, krkají, prdí a chechtají se, to jí třeba už nevadí.(tohle byl jen jeden z takových příkladů, jak lidi už jen z principu štvou malé děti-není třeba rozebírat).
Takže spíš se zamýšlím nad tím, že pokud onen "kult" dítěte existuje, je to spíš menšinový postoj, části švihlých rodičů(kteří existovali vždycky). Jinak bysme přeci v tom našem dokonalém civilizovaném světě nevymírali, kdyby se děti daly normálně zařadit do plnohodnotného života dospělého, že...