Přidat odpověď

Jannulo, hledejme v těchto názorech i systém osobní psychické obrany u lidí, kteří mají ve svém nastavení strach ze svobody a vlastní zodpovědnosti, a mají potřebu být řízeni, a důvěru v ty, kdo je vede. Evidentní důkaz, že ten, kdo vede, může dělat tak fatální chyby, nabourává životní oporu takového jednotlivce. Proto udělá cokoliv, aby přesvědčil sebe a okolí, že systém je dobrý, a člověk špatný. Inspirují mě k této úvaze také názory zde publikované, že paní Eva měla něco dělat jinak. Ona se rozhodla ve své osobní svobodě, podle daností v její situaci a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Kritizovat ji je podle mého výraz povýšenectví a zároveň jak strachu (co bych dělala já v podobné situaci), i přesvědčení, že "mě se to stát nemůže, jsem ta dobrá matka - ona není".
A přitom paní Eva je hodna obdivu, protože za svoje rozhodnutí nese následky ve všech směrech - je veřejně probírán její život, soukromí, je haněna a pomlouvána, osočována bez důkazů, a ještě její snaha získat děti zpět do rodiny, odkud pocházejí, je dalšími zneužívána jako důkaz, že jí o děti vůbec nejde.