Přidat odpověď

Není to tak dávno, co jsem vybírala jméno pro dceru. Také jsem hledala inspiraci ve svém okolí i na internetu. Hledání toho nejlepšího jména pro své děťátko je jedna z radostí těhotenství. Jenže v této době to už snad ani radost není. Nepřijde Vám proto to šílenství kolem jmen naprosto přehnané? Někdy mám pocit, že to pomalu zastírá radost celých rodin z toho, že má přijít na svět nový človíček. Reakce okolí vyznívají tak, že není hlavní, že se narodí zdravé dítě, ale hlavní je, jak se bude jmenovat. A to rozhodně není správné!!!

My s manželem jsme se shodli na jménu Gabriela. Byli jsme rádi, že se nám oběma líbí a tak jsme náš výběr netajili a pochválili se s ním. Co však následovalo, mě mrzí ještě dnes. Ani jedním z prarodičů se toto jméno nelíbilo. A komentáře k výběru přicházely i z širšího okolí. Prý to je jméno cikánské, nebo že se hodí spíš pro koketu (Gabi - Zoufalé manželky), někomu zase připomínalo anděla Gabriela a tím se hodící pouze pro křesťanskou rodinu (všimněte si prosím toho absurdního protikladu - cikánské jméno pro koketu x křesťanské jméno ) apod. Každý si našel nějaký kometář. A tak se u nás v rodině až do porodu jakékoliv rozhovory ohledně miminka omezily na minimum. Chtěla jsem se svou maminkou vybírat kočárek, chtěla jsem se s ní radit, chtěla jsem do svého těhotenství zapojit i tchyni, ale nešlo to. Vždy se to dřív nebo později zvrhlo k rozhovoru, jestli si to nemůžeme s Gabrielkou ještě rozmyslet. Nerozmysleli! A jsme za to rádi!!! Stalo se něco podobného i Vám, nebo je to pouze fenomén naší rodiny?

Také bych chtěla zdejší maminky povzbudit a dodat jim sebevědomí. Výběr jména je opravdu záležitostí rodičů. Neříkám, že není dobré se poradit. Mně se také nelíbí jméno Quentin Kokta, nebo Vanessa Volopichová. Ale nikdy bych nepřišla za čerstvou (nebo budoucí) maminkou a neudělala z ní pomalu týrající matku čistě kvůli výběru jména. Někomu se prostě líbí jména klasická, někomu moderní a někdo chce něco originálního. Podle mého názoru je dobře, že se dává více různých jmen, než dříve. Tím však nechci popřít fakt, že výběr jména je citlivou záležitostí a rodiče by měli být i střídmí, ne pouze kreativní. Ale i jména jako Tereza a Eliška byla jednou něco nového, pro mnohé možná exotického. A tak proč se nesmířit s tím, že v lavicích sedí místo 5 Aniček 5 Sofií? Nebo proč nepřijmout fakt, že můžeme potkat i kluka Nikolase (nebo Nikolu), když dříve bylo naprosto zvláštní dát chlapečkovi jméno Matyáš a kolik jich dnes máme!