Přidat odpověď

něco se dá naučit, něco má člověk v sobě. Naše nejmladší něco uvidí, vytvoří si ihned vizi, co z té jedné věci udělá skvělý celek. Když ji měla mamka na hlídání a bylo malé smutno, vzala ji mamka do vietnamského obchodu. Malá si tam vyhlídla květované šaty. Střih ala 50 léta, bílé s pestrými květy. Když si je doma oblékla, zasmušila se, že si zapoměla přivézt čelanku. Prakticky hned ožila, protože: "Babi, to neva, tady ten pásek na těch šatech být nemusí, z toho mi tu čelenku uděláš." Pak se vrhla do bedny se šmukama, našla sponku s textilní růží prakticky stejnou, jaká je našitá na těch šatech. No, v šatech za 150 kaček a s tou ladící čelenkou vypadá jak ze žurnálu, všichni se za ní otáčejí, komentují, jak jí to sluší. A to jsou jí 4 roky. Ona to prostě vidí, k čemu a jak tu kterou věc obléct, aby to vypadalo dobře.
Po mně to nemá. Mě baví zajímavé doplňky, nejlépe vlastní výroby nebo mi je vyrobí někdo podle mého návrhu a jednoduché hadry, které nepodléhají módním trendům. Chození po obchodech nesnáším.