Přidat odpověď

Nevím, nemám a nikdy jsem neměla ke svým čubám vztah jen, že hřejou a vrtěj ocasem. Vždycky jsem je brala jako plnohodnoté členy rodiny a taky byly.

Kdyz se mi narodila dcera a nechtwla jsem ji Berťě půjčit, čuba prostě přestala pít a do týdne umřela, nesrovnala se s tím, že je ve smečce jiná matka než ona.
Dokážu to samozřejmě dát do nějakých souvislostí, umřela mi máma, umřela mi babička, děda, všechny jsem tak nějak doprovodila, ale když umře pes, je to taky intenzivní bolest. A Berta prostě byla úctyhodná bytost, velký charakter a hrdé srdce. Nerozbilo mě to na celý život, ale měsíce jsem truchlila určitě a to jsem měla dítě u prsu.
Calala Niki naučila chodit a Sněhurka jí teď dělá domov, když se oba vracíme z práce až večer. Všechny si zaslouží úctu... a po smrti nebýt jen obyčejná mršina.