Přidat odpověď

Já tyhle okamžiky zažívám vždycky, když syn řekne, nebo udělá něco, z čeho přímo sálá to, jak nás má rád a prožívá věci s námi....třeba, když jsem měnila práci a syn se jednou venku, když jsme šli a jen tak si povídali, najednou bez souvislosti takovým hezkým tónem prohodil "jsem rád, že máš novou práci..." nebo když nedávno přestalo jezdit metro kvůli tomu, že tam skončila život nějaká žena a on si doma dělal starost, jak se dostanu domů z práce a druhý den se mě ptal "ty bys nikdy neskočila pod vlak, viď?"...nebo když mě prostě obejme a řekne, že mě má rád a že jsem nejlepší maminka....a ohromně si právě taky užívám ty chvilky večer před spaním, kdy si spolu čteme a pak u něj potmě ještě chvilku ležím a povídáme si jen tak "o životě", tyhle chvíle miluju