Přidat odpověď

Jo a ještě jsem chtěla napsat, že se to děti musí od nás učit, protože to je umění tohle umět procítit a radovat se z toho. Jsou lidi, kteří to neumějí a pak propadají trudnomyslnosti, když se dlouho nic neděje. Myslím, že všichni adrenalinoví lovci tuhle schopnost ztratili. Měla jsem kluka a pro toho byla jízda po kánoi s pozorováním vážek hrozná nuda... jako vodu měl rád, ale nesnášel, když u toho nebylo to vzrušení a nebezpečí.

Mně vždycky tyhle okamžiky báječně dojmou, slzy mi vstoupí do očí a říkám si tak to je právě ono tohlensto pro co stojí za to žít a vždycky si na to vzpomenu, když je mi zrovinka ouvej. A nikdy nechci tuhle schopnost ztratit.

A dojímám se zrovinka teď, je to hezký si to připomenout, zrovinka se trápím 1000 a jednou drobností a je mi smutno.