Přidat odpověď

le moc nepočítej, že to bude "veget". Ona nebude celý den ležet a zírat nma televizi, bude chtít bavit. Než mi umřela paní zezdola, chodívala jsem k ní denně několikrát. Někdy to bývalo náročné. Když měla zápal plic, a po něm se vrátila ze špitálu, chodívala jsem jí "bavit" , bylo to někdy i na dvě hodiny. Hygienu si zčásti obstarala sama, ale jen si umyla tělo. Já jí pomáhala z vany a do vany, umýt vlasy (sklonila se nad umyvadlem a v pohodě), jenže si pak zvykla, že jsem jí vždycky po koupeli navlékla teplé ponožky, ostríhala jí nehty na nohou, namazala co jí bolelo, zabalila do deky, uvařila kakao a dvě hodiny jsme si povídaly. Ona mi vyprávěla o svém bohatém životě. Byly to nádherný večery a ráda na ně vzpomínám. Jen to nepochopení okolí - ona nemá svoje děti? (má, ale daleko) a MUSÍŠ tam jít? (nemusím, ale je to stará paní a pečuju o ní, takže chci). S malou, kor tou tvojí chodící kamikadze, to bude někdy trochu náročný. Pořádně to promysli. Časem ti třeba začne docházet, že ty si sice dvakrát denně odejdeš z bytu, ale babi ven nemůže, bude tudíž trochu náladová.....
Zatím co moje babi ven sice může, ale nepůjde
Mishul, s péčí o seniory "v praxi" mám pár zkušeností. Neje ani tak o tu fyzickou stránku, s tou vždycky někdo pomůže, přetočit nemohoucí babičku může pomoci i soused, jen ta psychika je náročná.... Bude to chtít spoustu Tramínu