Přidat odpověď

Já jsem to takto přesně zažila, malý dítě třeba ještě nemá představu o čase, zůstala jsem cca v pěti doma hodinku mezi odchodem jednoho dospělýho a příchodem dalšího, ale přišlo mi to strašně dlouhý, tak jsem s brekem šla hledat pomoc. Nebydleli jsme teda v paneláku, tak jsem šla po dědině zvonit na nejbližší známou paní.
Dneska je to lepší, pohádky v tom dost pomůžou, když někam jdu, pustím synovi na PC něco, co je delší, než moje předpokládaná doba absence. On má jednak zábavu na celou dobu, druhak ví podle té pohádky, kdy mám přijít, ví, že když pohádka ještě neskončila, je to OK a já ještě doma být nemám.