Přidat odpověď

Anett,

no já jsem fakt netlačila, jako jo, červenila jsem, opravovala jsem na správné tvary a hlavně aby se trefovali do linek, ale to aby zrakově snáz fixovali, jak to má vypadat. Od začátku jsem je učila hlavně se nebát "ulítnout". Kdybys viděla ten strach u uvolňovacích cviků, aby neškrábli mimo vodící čáru....Takže nejdřív se museli uvolnit celí, pak teprve ruka. No a jak jsem psala, na písmena jsme se vrhli až v druhém pololetí a to už většina neměla problém, že by si s tím rady nevěděli. Neznámkovala jsem, razítko dostal každý, kdo dodržel pokyny ohledně počtu napsaných řádků, trefil se do linek, měl fakticky správně (opis slabik a slov)....

Ale tady se třeba často řeší, kolik toho ty děti musí vybarvivat atd., a u mě vybarvují strašně rádi, momentálně nestíhám kopírovat omalovánky, tráví tím většinu přestávek.

Ony jsou ty děti fakt různé. Mám ve třídě i holčičku, která písanku vysloveně milovala, na každé psaní se hrozně těšila, přitom nepíše nijak krasopisně. A jiná vždycky napsala 2x víc, než měla, i když je od přirozenosti děsně líná, tak to psaní vůbec nevnímala jako práci. No a proti nim kluci, kteří psali celkem úhledně, ale psaní prostě brali jako teror a bylo úplně jedno, jestli měli obkreslovat písmenka, nebo psát něco svého.
No a i teď jich tam mám pár, co psát prostě nechtějí. Oproti jiným činnostem je to pro ně strašně namáhavé, na soustředění, na ruku....a jak píšu, všude kromě češtiny smí používat jakékoliv písmo.