Přidat odpověď

Mám sedmiletou prvňačku, do školy šla po odkladu, takže bude ve třídě z těch starších.
Je myslím celkem šikovná ale hodně přecitlivělá, rychle podléhá pocit, že něco nedokáže, neumí se snažit. POkud vím, i ve škole už se párkrát rozplakala, že jí něco nejde.
Na druhou stranu se neumí snažit. POkud něco chce namalovat, nějak to namaluje, když jí řekneme, aby se snažila a namalovala obrázek třeba pro paní doktorku (to je příklad) že si ho pověsí v ordinaci, vyplodí děsnou mazanici a odmítá se tím dále zabývat. Na druhou stranu jindy maluje hezky. Vůbec podle mě neví, co to je se "snažit"
Zatím ve škole dostávají jedničky. Repertár je 1, 1* a 1-. POchopila jsem tedy, že 1- nebude nic moc a pídila se, za co. Dcera neví a a ani neví, že by bylo něco špatně. nyní učitelka oznámila, že v prosinci budou dostávat dvojky. OK, ale nemyslím, že by to přineslo jasno do toho, co doma opakovat a čemu se věnovat. max bude fňukat, že tohle ona nikdy, ale opravdu nikdy nedokáže.
Jak jsou na tom vaši prvňáčci se známkováním? Existuje nějaký efektivní způsob motivace a hodnocení prvňáčků? Aby jim to nesebralo síly a chuť (to se stalo mě, v první třídě v listopadu jsem dostala během jedné hodiny sedm pětek z matematiky a pamatuju si to dodnes, hlavně ten svůj pocit totální loosera) ale aby je to nějak motivovalo?
na vysvědčení by pokud vím měli mízt známky a emailem by nám mělo přijít písemné hodnocení, což je způsob, který nepreferuji, u zápisu podáívali jiné info, nu což. Ale pokud vím, nemohou mít jako my kdyby jednu známku, ale známku z každého předmetu?
a druhá věc, kdo máte prvňáčci, co tak cca děláte? u dcery jsou tak nějak v pohodě, počítají do šesti, teď řeší co je větší a menší, co se písmen týče mají jich probráno asi osm a hláskují. Překvapuje me, že potkáváme maminky dětí z jiných škol a tam si stěžují jak jednou rychle apod, tak by mě plus mínus zajímalo, jak je to jinde.