Přidat odpověď

Mam hodne podobnou dceru, ktera je sice ambiciozni, ale zaroven, jak se ji neco nepovede napoprve, tak breci a podleha pocitu, ze to nedokaze. Coz ma po me. Po manzelovi ma zase nutkani byt ve vsem nejlepsi, protoze uz ten druhy je jen prvni loser. Je to hodne nestastna kombinace. Ona je zatim hodne nadprumerna (je ji sedm, pocita zlomky, slozite slovni ulohy o nekolika neznamych, cte jako dvanactilete dite a udajne ve skole pise divadelni hry, ovsem doma nepredvede nic), ale desim se, az ji to nepujde samo, bude na tom stejne jako ja, ale jeste navic se bude mucit tim, ze neni nejlepsi. Nevim, jak ji motivovat k tomu, ze obcas je treba vice nez jeden pokus k tomu, aby clovek neco zvladl perfektne. Znamky nastesti nevedou.