Přidat odpověď

Susu, samozřejmě, že každá rodina je jiná, ale dodám moje zkušenosti. Sama jsem byla skoro celou základku v domškole, tam kde jsme bydleli to ani jinak nešlo. Na gymplu mě spolužáci nejprve nesnášeli, protože jsem byla aktivní šprtka, ale brzy jsem pochopila, jak to chodí. Před mateřskou jsem na gymnáziu učila postupně pět dětí, které přišly do primy z domškoly. Jen dvě byly z jedné rodiny. Třeba evangelíci si tu hodně často učí děti doma. Všechny byly naprosto úžasní studenti, motivovaní nikoli známkami, ale touhou po nových věcech. Sociálně naprosto v pohodě, jeden trochu větší introvert, ale nikoli asociál. Neznám ani jedno dítě, které by v domškole strádalo. Přesto své děti doma neučím, protože necítím, že by to byla naše cesta= nemám na to nervy. Ale nevylučuji, že se k tomu jednou dostanu. Ty děti jsou pravidelně přezkušované, pokud by bylo něco v nepořádku, pozná se to. Stát přeci má prostředky jak kontrolovat výchovu a vzdělání těchto dětí, tak proč zase nějaká nová direktiva? A co povídá babička o vnoučatech bych brala s hodně velkou rezervou.