Přidat odpověď

Už mi z toho mého chlapa vážně hrabe. Už když jsme se seznámili, měl takovou zvlášnost, že se celý den poflakovat a pak nárazově třeba týden vstával ve tři a makal, aby dohnal termín. je projektant.
Od té doby změnil práci asi dvakrát, a aktuálně teď se to nějak zvrhlo. Je v práci nonstop. Máme tři děti, celkem malé, nejmenší ve věku, že s ním za zadkem nic neudělám. Nejenže nemám čas ani pro sebe, ani vteřinu, ale ani třeba na úkoly nebo nějaké učení s nejstarší dcerou, to se s batolaty za zády dělá těžko. Dnes ráno chlap prskal, že nemá ponožky. NO, nemá. vytáhnout ponožky ke třídění v momentě, kdy už mám doma tři týdny nemocné všechny děti, to by pro ně byla výzva. Melu tu dělají strašnou. A on vstává ve tři, jede do práce. pak přijede v šest, v sedm a že jde spát. nebo naopak přilítně v pět, hodinu hlídá děti (když někam opravdumusím) a pak zas maže do práce, já se vrátím a mineme se ve dveřích, všechno s dětmi je na mě.
víkendy je v práci.
už jsem fakt zoufalá, protože takhle to dál nejde. Nemůžu být celý den s uřvanými nemocnými dětmi, celé dny, víkendy, nonstop.
zajímá mě, jak moc je tohle ojedinělé. JAk moc pracují jiní muži ve srovnatelných pozicích, tedy celkem odpovědná práce, v roli zaměstanců. Plat cca pražský průměr. a jak to pylíkujete vy, když jste s dětmi.